Ledová Jízda 2026 – Reklama na Mushing v Krkonoších

Přípravy na závod Ledová jízda 2026

Ledová jízda 2026 je závod na který se nejezdí jen tam mýrnyx týrnyx. Ne, po minulém ročníku, kdy se nám s Alešem podařilo stanout na nejvyšší pozici podia jsme neusnuli na vavřínech. Report z Ledové Jizdy 2025 ZDE! Na Ledovku se trénuje celoročně a není čas ztrácet čas. Ten započal vlastně ihned po posledním panáku na Racku někdy minulý rok v Březnu. Nestává se často, že by vítězové potažmo profíci zveřejňovali tréninkové plány, ale rozhodli jsem se, že letos uděláme výjimku.

Jak se na to tedy vlastně připravujeme? Aleš Schejbal, prý nejlepší musher v Peci to bere skutečně vážně. Jaro, léto a podzim projezdí se psy zapřaženými před károu a buší to hlava nehlava. Nehledně na počasí, ať chčije, sere, nebo pálí slunce, den, co den to vytáhne a dá psům i sobě pořádně do těla. Jestli trénuje Aleš na závod Ledová jízda 2026 já nijak nekontroluji. Věřím mu stejně jako on věří mě.

Já, lyžaři se také připravují, a to velmi tvrdě. Tedy já se přes celý rok vážu fastfoodama a trénuji pití piva a strategicky čekám až se Aleš ozve, že jedem. Jasně, že mu začnu hned vykládat, jak jsem nabušený a jak denně makám a jak mám nalyžováno stovky ne-li tisíce kilometrů a jak jsem ve vrcholný formě. Fuj, uvěřil mi, takže jedem!

V den startu je obvykle mnoho stresu. Musím najít ten smradlavý batoh, který jsme nevybalil minulý rok z Ledovky. Běžím tedy do sklepa, omést pavučiny z lyží a jen se modlím, že nevybalené boty z minulého roku neshnily a přežijí další ročník. Kam jsem jen dal skijoeringovej pás?

Slavnostní start v Peci pod Sněžkou

Každým rokem někdy v únoru a březnu se stává horské město Pec pod Sněžkou ceremoniálním místem. Centrem mushingu jako je Anchorage na Aljašce v době konání Idiatarodu. Bez řidičáku se do Anchorage dostává stejně blbě jako do Pece pod Sněžkou, takže poslední překážka je se do Pece dostat.

Přijíždím do Pece samozřejmě zase pozdě. Naštěstí můj závodní partner je ještě větší salámista, tak na něj čekám. Přijíždí někdy potom co už první spřežení je dávno na trati. Nevadí, z minulého roku jsme si vyjeli pole position, což v tomto závodě znamená startovat poslední. Máme tedy dostatek času otevřít pár lahváčů.

1. Etapa – Ledová Jízda 2026

3-2-1 Mush Go!

Start závodu je tradičně pod sjezdovkou Javor, kde se startuje v krásném osvětleném koridoru intervalově po 5-ti minutách od papírově nejslabšího po nejsilnější teamy. My se dostáváme ke slovu tedy někdy kolem 18:45. Ale to už oba máme rudo před očima a psi běsní a chtějí vyrazit. Po krátkém rozhovoru pro tisícihlavý dav lidí se dostává ke slovu Karel Vlče, hlavní časoměřič závodu Ledová Jízda 2026 se svým: 3-2-1 Mush Go!

Jako každý rok je to fičák. Na startu to se mnou tak cukne, že se mi zase o trochu posunou už takhle zhuntované ploténky. Frčímre hned za Bullbarem doleva do sjezdovky ať si trochu nastartujeme tepy. Dále traverzujeme k zásobovcí silnici vedoucí k Husovy boudě. Radek Havrda něco říkal, že prý si vzít kameňáčky. Ty vole Radku! To jsem udělal, ale proč neřekl, že si mám vzít asfaltovky?

Co jsme se řítili kolem Pražské boudy a přeskákal jsme několik bahenních bazénků už jsem si říkal, že to nejhorší máme za sebou, ale ne! Rozjetý desetihlavý vlak zvyklý to rvát po hlavní směrem na černou horu kolem Kolínský bohužel nereaguje na „Gee“. No jo, ale na silnici je nyní asi půl až jeden metr hluboká louže. Hafani s vystrčenýma čumákama nad hladinou, Aleš pluje na saních jako na lodí, ale co já? To že Radek neoznámil, že máme brát asfaltovky, to jsem mu odpustil, ale vodní lyže o tech se taky nezmínil.

Někteří dva pytle, někdo jeden

Po koupačce normálně chodím spát, ale teď nás čekalo ještě 30 kilometrů do cíle. Takže prudká levá vracečka hned na Václaváku a po krásné upraveném manšestrovém pornu směr Krausovy boudy a dále už ne zase takové porno směr Vlašské boudy. Terén klasika á la Ledová Jízda 2026.

Jeden si řekne, ten běžkař, ten tam dělá úplné *****. Chudáci psi, musí ho táhnout a on se veze. Ale! Kdo si myslí, že umí lyžovat, ať si zkusí Ledovku! Ledovka mu ukáže že neumí. Úzké cesty projeté v lepším případě možná skútrem, po stranách ledové sněhové balvany a když chce člověk jen po tom rovném, tak to tedy ne. Tam se zase lyže zaboří asi 30 cm pod sníh a už se vidím na hubě. Po psích hovnech skluznice taky moc neklouže a stačí chvíle nepozornosti a už se v nich válí lyžař celý.

Trasa povětšinou není náročná na navigaci. Jen občas je třeba řešit rébusy. Zase se dostáváme k tomu Havrďákovi – zkušenému musherovi. Ten je původce těchto hlavolamů. Vymyslel dát tyto kolečka – Krausovky – Valšovky 2x. Všichni to projeli správně až na jednoho nejmenovaného Rakušana, kterému stačilo kolo jedno a drtil to hned po prvním směr Tetřevky.

Cesta zpět Václavák – Kolínská – Plynovod a Tetřevky byla relativně v klídečku. Bazén jsme tentokrát objeli, bahno přeskákali a do cíle jsme dojeli světe div se celých 50 sekund před mistrem Ledovky Jirkou s Davidem na prvním místě. Karel Vlček elegantně vyřešil Robertovo extempore lehkou penalizací – tj. přirazení nejhoršího času v druhém pytli.

Vykoupat, vyčistit zuby, pohádku a spát

Jasně kéž by! Aleš zkušenosti má to víme a nádherně zorganizoval přípravu bivaku, která je normálně asi ta nejhorší pasáž z celého závodu Ledová Jízda 2026. Jak jsem ale již řekl díky Alešovi to byla ale procházka sluncem zalitého ráje. Ála říká: „Takže Leoši, teď dojdeš pro vodu jo? Já napojím psi a ty mezitím vyhrabeš díry a dojdeš támhle nahoru asi 300m pro zhruba tři pytle se slámou a zanosíš jim pelechy. Až budeš hotový v saních je stan, tak ať mám kde večer spát jo?“ Těžký život mushera.

Stěžovat si nebudu přeci jen pamatuji ročníky, kde do tohoto všeho ještě chcalo a jaká pak chata? To bylo striktně zakázané pod hrozbou diskvalifikace. Pamatuji na Hanapetru malý stan, kde byl ledový guláš a komu nebyla dost zima a neměl vody dost mohl si natočil studené pivo! Mnoho se toho změnilo a díky patří Barče a Martinovi za ty dary. Můžeme do tepla, usušit si hadry v sušárně, dát si jídlo a jen tak smradlaví v jegorách mudrovat u tříchodového menu.

Noc je ale stále nutné trávit ve stanu. Aleš jede ultra light weight styl, takže stan tak možná pro člověka a půl nám musí stačit. Doma stejně se starou nelžičkuju, tak si to alespoň užiji dnes s Aldou. Ono by to nebylo tak zlé, ale začínám chápat co těm ženskejm vadí na tom spát vedle ožralých lidí. Proto se nenechám zahanbit a ve stanu topím teplými větry abych puch přebil.

2. Etapa – Ledová Jízda 2026

Výlet nebo závod?

Další den se budíme do krásného rána. Je teplo, sluníčko svítí, ptáčci zpívají, pejsci štěkají a hlavy nás určitě nebolí. Start přichází docela brzo, ani na vyprošťováka není čas. Ani se nenadám a už zase stojím přikurtovanej k saním a už letíme kudlu do prvního pytlíku přes Jelení Vrch. S prázdnými saněmi to letí až se do nějakých zatáček skoro bojím.

Cesta pokračuje po desítce nahoru. Tepovka 175, rvu to, co se dá, stále jsme ve hře, nebo si to myslíme. Čeká nás šikana na zásobovačce pod Rennerovkami. Obávané místo, kde jsou psi zvyklí to sypat dolů po zásobovačce. Jedu tedy napřed a tvořím z pořadatelů a ze sebe zátaras – pomyslný a především vizuální val. Vláček to zvládá ale na jedničku, Hardy poslouchá a bočí nahoru! Super! Jediný, kdo to pokládá je tentokrát Aleš. Trochu ho to vyválelo, ale jedeme dál.

Náš pocit, že jsme stále v kontaktu s Jirkou a Davidem nás ve stoupání kolem Rennerovek a Dvorské boudy přechází. To je to místo, kde nás dohání a dá se říct, že i ujíždí. Je navýsost jasné, že hafani moc nejedou a že to bude dnes spíše výlet než závod. Z Boudy na rozcestí nás vede cesta dolů na Klínové boudy, kde zvládáme v jedné ze zatáček povalit a odstranit několik navigačních tyčí hlavami našich psů.

Pokračujeme do pytlíku vedoucí až ke Svatému Petru a potom stejnou cestou zpět. Výjezd k Boudě na rozcestí je už v turistickém tempu. Já se v tom prd vyznám, ale když ve stoupání po desítce bruslím před psy, a dokonce jim ujíždím je něco špatně. Do cíle dojíždíme jako druzí za panem Vondrákem a panem Chaloupským, kteří mají o poznání lepší náladu než včera. Náš náskok nejen že smázli ale ještě nám nadělili 10 minut.

Víno, ženy a zpěv

Odpoledne po druhé etapě je ve znamení klidu a míru. Pejsci dostali vše, co potřebovali a teď je na řadě abychom dostali my co potřebujeme. Gely na cestě mě moc neuspokojily, tak po odpočinku nás čeká velkolepá večeře. Jak již bylo řečeno zlé časy, které definovalo slovo Ledovka jsou pryč. Teď je Ledová Jízda 2026 a tento trend který započal již v roce 2025 pokračuje.

Tříchodová večeře v luxusní restauraci, kde se dokonce ani nesmí dávat bunda na opěradlo židle není ale zlatým hřebem večera. Po večeři je, jak jsme již zvyklí musherský happening, který začíná promítáním historicky naučných filmů o Leodovce. Tentokrát nás čekala premiéra oscarového filmu Ledová Jízda 2011-2025, který se dostupný ZDE:

Po promítání se pokračuje dále do společenské místnosti k dojemnému békání trampských pístní za hudebního doprovodu Lukáše a Bořka. Dojemnou atmosféru přikrášluje lehké sněžení za okny. Je toto opravdu Ledovka? Není to až moc dobré natož aby to byla pravda?

3. Etapa – Ledová Jízda 2026

Život závodních teamů

Jako vstáváme s pocitem, že je rozhodnuto. Psi jsou jasný. Jeden jde do kennelky a nepojede a další ránou koukají jako z jara. Ale nám to nijak nevadí. Počasí máme ještě lepší než včera a o trase není nutné přemýšlet. To samé, co bylo včera bude i dnes. Půjde tedy jen o to dojet, užit si to.

Startujeme předposlední a po prvním držkopádu do ledu, který mě na prdeli zanechal modrou stopu se dostáváme do užívacího módu. Pomalu dojíždíme a předjíždíme ostatní spřežení a máme dost času sledovat život a ekosystém ostatních jezdců a docela se tím bavíme.

Například slušný pan Hanuš nikdy nezapomene nabídnou svou placatku ostatním týmům na trase. Robert s Honzou ty jsou pořád v závodní módu. Honza vždy půl kiláku před Robertem nezávisle na terénu. Pravděpodobně nejlepší běžkař na Ledovce. Sranda je i s paní doktorkou Koňákovou a Bořkem, kteří mají vždy dost úsměvů.

Nejdojemnější pár je bezesporu Roman s Evou. To je takhle dojíždíme, respektive dojíždíme brečící Evu asi 300m za Romanem, která nám sdělila o svém budoucím manželovi tolik explicitních slov, že po zveřejnění by mi článek smazali, nebo by byl až od 21 let. Ledová Jízda 2026 je bezesporu test budoucího manželství.

Pak tu máme Janu se Zdendou, kterým nikdo neřekl, že se jede závod. Jana v nepřehlédnutelné legendární buně, kterou jednou bude muset dát do muzea Ledovky a bude se dražit za miliony. Zdenda se kochá krajinou a Ledovku jedou stylem hlavně si to užít. To dělají doslova. Jedou vlastně Ledovky 2. 2x vice zábavy a času na trati za stejné peníze. Je tu mnoho dalších srdcařů jako Lukášové a Voříšci s Českohorákama. Všem teamům patří náš obdiv a díky.

Slavnostní vyhlášení, ale kde je euforie?

Do cíle, který se nachází nad Pecí někde pod Javorskými boudami nám Karel stopuje čas se ztrátou 30 minut na Jirku s Davidem. Sjíždíme tedy za čtyřkolkou se psy dolů na překladiště do Pece. Jedeme si skútrem pro oslavnou Plzeň přiťukáváme si, ale kde je ta euforie? Minulý rok to byl jiný odvaz a i přes to, že druhé místo je v takové konkurenci úspěch nejsme moc vyjuchaní.

Vyhlášení se koná po dojezdu všech týmů hned pod sjezdovkou Javor, kde všichni dostávají bohaté věcné ceny, diplomy a drahé kovy. Nejpotupnější moment přichází ve chvíli, kdy král závodu Ledová Jízda 2026 vylezl na nejvyšší stupeň a Aleš musel předat „našeho miláška“ putovní Ledovkářský pohár nástupci. Gratulujeme Jirko!

Jirka to vyhrál, ale ti praví vítězové není nikdo jiný než organizační team. Jak core team, tak všichni pomocníci. Chce to odvahu zorganizovat něco tak velkého v srdci Krkonoš v podmínkách jaké letos panují. Děkuji Martine, Báro, Radku, Karle, Tomáši a všichni, kteří jste byli součástí. Za rok zase – Dycky Ledovka!

Výsledky?