Jennerstier 2026 – Víkend plný skimo závodů v Berchtesgaden

Warm-up nebo burn-out?

Po příjezdu na místé konání Jennerstier 2026, parkoviště u Königssee, centra alpského turismu v bavorském Německu, kam ročně zavítá skoro tři čtvrtě milionu turistů jsme si našli výhodné místo pro parkování karavanu. Ani jsme nevydechli a nepozřeli oběh a Stefan, můj partner, který mě do této akce vlastně navrtal hned po příjezdu vykřikoval. Dělej, jdeme se projít kouknout na trať.

Souhlasil jsme přišlo mi to jako dobrý nápad. Kdo ale tušil že zase vymyslí kravinu. Sněhu tu moc nemají to ne ale pořád to vypadá že to půjde. Navlíkám se tedy do hadrů a jdeme to okouknout. Lanovku nedereme jsme přeci skialpenisti ne? Po zbytkách sněhu kličkujeme mezi kalužemi bahna a šutry. Chvílemi je nutné lyže i sundavat a jít na botech. Jennerstier 2026 Asi bude super závod vypadá to.

Na mezistanici Jennerbahn, kde mají všechny závody startovat už máme 600m v nohách. Jako warm-up dobrý, ale Stefan stoupá dál. Znám ho chce vidět jak se půjde a nedá pokoj dokud se neuspokojí. Po 900 metrech asi stávkuju. Vím oč mu jde chce mě utavit a zítra mě porazit a ještě dělá že nic. otáčíme to tedy a jedeme stejnou cestou dolů.

Po dvou hodinách a 900 metrů výškových, lyžování a chůze pěšky se cítím spíše jako po plnohodnotné tůře a ne jako lehké rozjetí po cestě. Stefan nedá pokoj a táhne mě do hospody na pivo. Už je to jasný chce mě porazit 😀 Strategicky si dávám jen radler mixovaný s vodou a jdeme vařit večeři. S očekáváním co přinese Jennerstier 2026 vyhazuji Štefana s Klárou v půlnoci spát. Jeho strategie je evidentní.

Ranní nervozita před Verticalem

Noc stála za prd v noci otravoval nějaký borec, že se tam nesmí kempovat, nevím jestli ho najmul Stefan aby mě v noci budil a já se nevyspal. Naštěstí dal pokoj… Jo vertical není můj šálek kávy. Vaříme si ji tedy alespoň ke snídani a soukám do sebe musli. Jde to těžce je to jako lepidlo, protože strava se to nedá nazvat.

Start má být až v 11:30 máme tedy čas si dojít pro startovní čísla. Za zhruba 150 EUR za startovné na dva závody jsme dostali spousty dárků. Jako je třeba 5g soli, 2 gely, čokoládovou tyčinku a malé mýdlo. Ano čelenku Jennerstier 2026. Jak velkorysé! Babky nás ještě sprdli, že nám pro doprovod žádné lístky na lanovku nedají. Mít s sebou německy mluvícího patriota se tentokrát vyplatilo a přeci jen paní svým šarmem přesvědčil.

V 10:30 všichni nastupujeme do kabinky Jennerbahn vedoucí do mezistanice, kde má závod startovat. Tam se už protahuje Toni Palzer, který je jasným favoritem. Vypadá jako malý pavouček, kterého odfoukne první poryv větru. Když se tak koukám kolem sebe vlastně jsem asi jediný co má přes 80kg. Proč se hraje na věk a ne na váhové kategorie?

Jennerstier 2026 – Vertical race

Netrvalo dlouho a stáli jsme ve startovním koridoru. Já už v této chvíli věděl, že Stefanova včerejší snaha vyšla. Nohy prázdný (o hlavně nemluvě) a to se mělo jako za pár minut běžet do kopce jo? Všechno bylo nějak moc profi. Pavoučci kolem mě, ISMF rozhodčí cítil jsme se skoro jako profík. Počasí se mezitím umoudřilo a ze slibovaného deště je sonnenchein. první krpál je sice jeden velký led, ale co se může stát horšího, že ze sjedu po prdeli zpátky ke startu?

3-2-1-štart. Jennerstier 2026 vertical odstartoval! Oni běžej. Tvl oni běžej, tak to musím taky! Na fotky asi dobrý ale po chvíli co mě tepovka vylítla asi na 185 a pavouci pořád běželi jsem pochopil, že to není přátelák. Řadím svoji rychlost, teda řekněmě spíš pomalost, ale nejsem poslední. Stafan jak si přál je pár kroků přede mnou.

O tom ledu už jsme mluvili, ale o tom že se na něj neberou sjetý mohairový pásy to mi nikde neřekli. No v tu chvíli už jsme byl rozkročený ve svahu držíc jen za hole. Díky bohu, že to celý bylo v zahraničí, protože padlo sousta sprostých slov. A jak patrně víte dle pravidel ISMF je zakázano sprostě nadávat. Nevím jestli mě vysílilo více kletí, nebo válka s gripem, ale pár pozic to bylo. Naštěstí jsem nebyl jediný a vážně je jezdilo po kolenou dolů svahem. Tedy nějaké pozice jsme i nabral. Ale škodolibý ja nejsem.

Srdce bušící v krku a pěna u huby

Po ledové pasaží nastal klid a to relativně rovný “traverz” k úpatí Jenneru. Jako nikdo nikoho nenutil ale běhalo se tam. Nohy mám krátký a když jiný jde já běžím a jsme furt vedle sebe. Škoda že při 180bpm se nedá konverzovat. Ona mi stejně rychle došla můza, když jsem za zatáčkou viděl jak ještě vysoko je cíl. Do toho všeho mi oranžový puchejř na modré obloze začal zasahovat do mého tepelného diskomfortu.

Nastupujeme do stoupáku před hřebenem. Stefan je pár metrů přede mnou viděl bych to na 30 sekund. Jeho plán vyšel, tohle už asi nodoženu. Tak si jdu s Volekerem Schofflem, který tou dobou ještě neví, že bude zítra 3. mistr německa v masters a tak se pořád předcházíme až na hřeben, kde stojí Martin Hilpert a křičí na mě: Makej!!! To mu příjde, že nemakam nebo co?? Ukážu vůli a popoběhnu. Tělo ale po 20ti metrech samo zastavuje protže z nedostatku kyslíku přestávám vidět.

Celý týhle frajeřiny využívá Volker a předchází mě, zatímco já se potácím zakyselenej v poslednní obrátce. Do cíle Jennerstier 2026 – vertical s převýšením necelých 600m se dotřásám s pěnou u huby bledý jak stěna v čase 37:44.62 celých 40s po Stefanovi. Gratuluji kamaráde utavil jsi mě! Naštěstí už nás čekají jen holky a chlebíčky.

Rekuperační intermezzo

Vycucaneý jako citron se ještě chvíli potácím po kopci a počumuju po národních teamech plácajíc se po ramenech. Jasně taky bych tam byl být mi o 20 let méně. Sjíždíme tedy do údolí Laura to bere šusem na běžkách po černé sjezdovce a frajersky to bereme až dolů po šutrech do údolí.

Večer se setkáváme se švýcarskými profíky v restauraci pod kopcem. Piva cinkají, řízky do nás padají, spatzle a špekový knedlíky – karboloading je základ… Paráda! Jeden Ital mi kdysi dávno řekl: “If you want to be professional you must eat like a professional!” Ale pozor Švýcarský naroďák to vzal z jiného konce… ládujou do sebe rýži se suchým kuřetem. Moc to do nich teda nepadá zapíjejí to vodou. Zvláštní team. Zvedají se ve chvíli, kdy náš team objednává další rundu. No takhle to borci zítra nevyhrajou 😀 Spát jdeme samozřejmě jako profíci včas kolem půlnoci.

Jennerstier 2026 – Individual race

Nemá cenu být hrdina po včerejší exhibici slidů po zledovatělé sjezdovce lepím plnně syntetické tréninkové asi 5 let staré Coltexy. Jasně nekloužou dopředu, ale narozdíl od médních růžováků mají jednu zanedbatelnou vlastnost. Drží! Se stefanem lezeme do koridoru do třetí řady a napsledy si přejeme hodně štěstí.

Jennerstier 2026 individual race zase začíná z ostra. Jasně obligátní běh prvních 100 metrů pro diváky, to bych si klidně odpustil, ale když to musí být. První stoupání zase po ledu ale pásy překvapivě drží. Někteří Skialpenisti kolem ale takové štěstí nemají a všemožně s gripem laborují. Netrvá dlouho a dostáváme se do prvních obratů. Sedí mi to tohle bude dobrý! Bohužel stopa je jen jedna, tak mám ve vláčku i dost času se povrtat v nose a využít nosní gel jako fueling.

První depo a sjezd. Hurá monečně nějaká zábava. Aha on není sníh… Koho zajímá co znamenají ty žlutočerné šachovnicové vlaječky nechť se zeptá mé skluznice. Sorry lyže no! Na druhém depu už pokukují ISMF rozhodčí. Zajímá je spousta detailů a rádi prý rozdávají penalizace, takže vše jak má bý jo! Žádné blokování, hole krásně vedle sebe pásy krásně v kobinéze! Nasazování pásů 42 sekund asi dobrý.

Teď přichází na řadu nenáročný travers po sjezdovce k Mitterkasseralm. Je tak nenáročný a nudný až se tu musí běžet, takže hlídám tep. Něco mi říká, že srdce ještě budu dnes potřebovat a brzdím kolem HR 180.

3x kolečko před vyvrcholením

Ano sníh tu nemají, tak se vybral jeden svah kde par cenťáků bylo a to se melo jet jakože freeridovy sjezd 3x. Lyže nepojedou domu v celku! U Mitterkasseralmu vidím bundu české HS a není v ní nikdo jiný než česká skimo legenda Martin Hilpert. Ječí na mě ať dupu. Udělám tedy před ním rychlejší pohyb a nastupuji do cikcakovek na vrchol již popsaného sjezdu.

A zde se dámy a pánové dělí zrno od plev. Teploty nad nulou snih nesoudržný a růžové pásy bohužel velkou část startovního pole zrazují. Jako je mi jich líto, když vidím rudé tváře tvrdě nadávající hrabajíc v batohu pro druhé pásy. No ano došlo na to několik zabijáků nasazuse druhé pásy. Bohužel tento neslavný osud potkal i Stefana, kterého vidím dole pod kopcem také přezouvat. Zlatý syntetiky s těma se snad dá chodit i po dně rybníku a budou držet.

Sekce boty mám rád. Lyže na bágl nastoupit do stupů a nechť tepovka střílí do nebes! Kvadráčky řvou pod zátěží v záplavě kyselosti ale ja jsme na vrcholu blaha. Závod mi sedí teď už to vím. Díky, že Jennerstier 2026 se zase po dlouhé době pořádný skimo závod se všim všudy. Po botech zase rychle na lyže a proběhnout obrovské množství obrátek až na horu na depo, kde je borec s motorovkou a fandí.

Sjezd je nečekaně rychlý možná proto, že jsme na takovéhle podmínky zvyklý od nás. Rozmoklý sníh, rozježděný terén a boule do pasu. Tohle není na zlomení nohy, ale rovnou na zlomení vazu. No co… Posadím se na patky a letím jako Boscacci, jen špice lítají nahoru dolu. Daří se mi sjet pár lidí. Především v sekci, kde se musí letět přes šutry. Ale dole v depu koukám, že mám stále všechny hrany, tak pokračujem.

Nedáš dostaneš

Ty další dvě kolečka po sjezdovce nahoru na sluníčku a sjezd tím samým tankodromem byly o ničem. Spíš to byl test morálu a fuelingu. Takže ok, co kopec to gel a pokaždé hezky zapít. To si takhle dám hadicu do tlamy natáhnu a ten známý srk. Aha jsme na dně. Psychike hned na hadry. Vypít litr vody za 1,5 hodiny je dost, ale už mě čeká jen poslední výstup na horu Jenner, kde nás čeká cíl celého závodu.

V půlce kopce zase botičky ale vidím, jak se za mnou žene celá skvadra německých masters. Je to přeci jen mistrovství Německa a i dědci chtějí medaile. Kručí mi v bříšku, ale říkám si, že tohle by byla fakt vostuda. Na hřebenu nasazuji lyže a čeká mě posledních cirka 100 výškových metrů. Je to vostrý borec bledý jak stěna mě už tak tak šlape na patky přímo před cílem. O co mu jde, vždyť má nad svejma náskok… Světe div se donutil mě se rozeběhnou an posldních asi 50 metrů! Nedáš dostaneš, ale dneska jsem naštěstí dal já!

Do cíle věhlasného závodu Jennerstier 2026 jsem doběhl v čase 1:46:05. Štastnej jak blecha. Sice umístění hrozný někde v první polovině pole, ale přeci jen prvních deset byli profíci. Jako ve váhový kategorii jsme byl určitě první o tom není diskuzí. A co můj Štefan? Byl tvrdej, ale po jeho včerejší dominanci jsme mu to dnes musel přeci vrátit 🙂

Co dodat k Jennerstier 2026?

Asi jen to že to bylo hustý. Teplo, slunce, sníh, hory, a chlupatý lyže. Dá se víkend prošít lépe. Asi jen díky organizátorům Jennerstier 2026 za profesionálně organizovaný event plný zvučných jmen. I přes nedostatek sněhu se podařilo uspořádat krásné závody plné adrenalinu se skvělou atmosférou. Kdo tento závod ještě nezná doporučuji. Jedná se o skialpinismus hrubého zrna pár set km od ČR! Už teď se těším na Jennerstier 2027.