Pierra Creta 2026 – Skialpinistický závod v řeckém tempu

Pierra Creta 2026 ve filmu:

Jak jsme dospěli k závodu Pierra Creta 2026?

Co všechno bylo potřeba k tomu abych dospěl k závěru abychom se přihlásili na závod Pierra Creta 2026? Před pár lety jsme si četl v nějakém časopise článek o závodě Pierra Creta. V tu chvíli jsme si říkal asi to samé jako většina lidí. Jak tam sakra můžou lyžovat a je tam vůbec sníh? Věděl jsme , že tam jsou nějaké kopce, ale sníh na Krétě? Myslel jsem si, že článekje nějaký blbý vtip, ale 1. Apríla nebylo a tak jsme pokračoval ve čtení.

Kromě zajímavých informací o závodě mě zaujala jedna konkrétní věta: “Výsledky byly zveřejněny už za tři týdny.” V době, kdy jsou výsledky online známé už ve moment, kdy je tepovka stále ještě nad 170 se mi tento přístup zalíbil. Dostal jsme pocit, že se závod asi bude dosti lišit od toho kompetitivního skialpinismu, co známe z našeho regionu. Ale na závod jsme na pár let úplně zapoměl, až do teď.

Jednoho krásného dne na mě Kuba vyhrknu: “Jedeme na Pierra Creta 2026!” Termín byl hned týden před Pierra Mentou, na kterou jsem byl přihlášený, ale ve waiting listu. Štěstí v neštěstí na Mentu nás letos nevzali. Když tedy nebude Pierra Menta, pojedeme tedy na Pierra Creta 2026! Bylo rozhodnuto! Okamžitě jsme volal parťákovi Štefanovi a nedal mu šanci se vyjádřit.

Jako obvykle jsme se dostali k registraci po termínu, ale díky pohotovému a ochotnému Georgovi (Jorgos), který nám poslal obratem odkaz na registraci se nám podařilo úspěšně na závod přihlásit. Dva týmy Jirka s Kubou a já se Štefanem byly přihlášeny k rávodu Pierra Creta 2026.

Jak se dostat na Krétu?

Kréta je daleko. Alespoň pro Středoevropany. Je to tak daleko, že cesta autem nepřicházela vůbec v úvahu. Řešením je letadlo. Zvlášť když se organizátor závodu domluvil s leteckou společností Aegean Airlines, že nám zdarma převezou skibagy. Ano, létání je vždy bez stresu a člověk může bez problémů popíjet pivo po celou dobu letu. Že?

Bylo to v Aténách, kde jsme měli dlouhý přestup mezi letem z Prahy a letem na Krétu. Já a Stefan jsme si to docela užívali a ochutnávali místní vynikající jídlo. Všechno šlo hladce až do nástupu do letadla, kdy nám řekli: „Kluci, tohle je špatný let.“ Vážně? Letadlo, na které jsme čekali, už bylo někde v oblacích. 😀 Do prdele! Čtyři hodiny na přestup a my jsme ho zmeškali. Nešlo jinak, než si koupit nové letenky, abychom se dostali do Heraklionu.

Po této zkušenosti nás po přistání v Heraklionu na Krétě už nic nemohlo zastavit. A přece jen mohlo! Hledali jsme autopůjčovnu, u které jsme měli rezervaci, ale jejich přepážka byla prostě zamčená. Skvělé! Když jsme volali do půjčovny, operátorka nám sdělila, že platba nebyla zpracována a že pro nás dnes žádné auto není. Nevzdali jsme to a na letišti jsme našli jinou půjčovnu. Posledním kouskem skládačky bylo počkat na Kubu a Jirku, kteří přiletěli dalším letadlem, a jsme kompletní! Skimoparty může začít.

Výroba sýrů, prezentace a taverna

První chyba byla zřejmá – Cesta autem Z Heraklionu do Anogeie byla extrémně dlouhá. Příště se musíme držet blíž k centru závodu. První věcí, která odlišovala Pierra Creta 2026 od jiných skialpinistických závodů, byl doprovodný program. Rozhodli jsme se zvolit program výroby sýra. Dorazili jsme ke kamennému domu, kde nás zavedli k pastevci, který nás seznámil s výrobou sýra, a výsledek byl velmi chutný!

V Anogeii nás na registračním místě opět vřele přivítali. Všichni si dělali legraci z našich vlastnoručně vyrobených vest a nikdo nevěřil, že jsme si je opravdu sami potiskli peciálně pro tuto akci. Všichni organizátoři byli velmi srdeční a vstřícní a pro vtipy nechodili daleko. Na registraci jsme dostali spoustu dárků, ale to nejdůležitější – startovní čísla! Vypadá to, že jsme připraveni vyrazit.

Hlad byl silnější než naše potřeba zkontrolovat závodní trať, takže první hospoda, na kterou jsme narazili, byla ta pravá. Jídlo je sice bezpochyby vynikající, ale kilo kozího masa bych před závodem zrovna nenazval „karboloading“… Nevadí, trávení můžeme zase rozjet trochou rakije. Teď, s břichy plnými tučného jídla, jsme byli konečně připraveni zkontrolovat závodní trať.

Pierra Creta 2026 – Kontrola tratě

Cesta z Anogeie k úpatí pohoří Psiloritis nám trvala dalších 40 minut. Během jízdy nás Psiloritis lákal svými zasněženými vrcholky a my se nemohli dočkat, až je slyžujeme. Jediným omezením byla všudypřítomná stáda koz, která klidně přecházela silnice. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím, když se jen pár set metrů před chatou Mygeros otevřel široký výhled. Motivováni výškou a sněhovým pokrytým pohoří Psiloritis jsme se rychle oblékli.

Vypadalo to skvěle, ale k prvnímu sněhu to od chaty Mygeros bylo ještě pořád kousek. Víme, že to zítra bude v závodě, tak alespoň můžeme dnes výstup natrénovat. Ostré kameny a pichlavé bodláky z toho udělaly ideální terén pro karbonové boty. K sněhu jsme se dostali rychle a skutečně jsme na Krétě lyžovali. Mise již teď splněna!

Neměl jsem zrovna chuť nastoupt tady tisíce metrů, takže naším cílem bylo první depo po zhruba 700 výškových metrech. Sjezd byl jako z pohádky. Sníh byl úžasný. Čekal jsem krustu, ale tohle bylo epické! Tvrdý, uježděný sníh, který správě natál natolik, aby se do něj lyže krásně zařízly a držely stopu v požádné kudle. Pokud to tak bude i v závodě, poletíme jako rakety. Zbývalo málo času na návrat na závodní briefing v Zonianě, takže nebylo čas ztrácet čas.

Předzávodní briefing, nebo trenink na party?

V Zonianě probíhal další program a rozhodně nešlo jen o informační schůzku. Pomalu jsme si zvykali na řecké tempo, takže když se něco má začít, začne to o hodinu později. Celá schůzka nicméně začala lekcí tradičního řeckého tance, která nás měla připravit na párty po závodě. Skvělý nápad, jak naladit účastníky, kteří nejsou z Řecka, na správnou vlnu. A samozřejmě i venku před halou vládla atmosféra Pierra Creta 2026. Malá párty s rakijou, místním sýrem a chlebem.

Informační schůzka proběhla profesionálně. Byla to podrobná prezentace plná informací, díky nimž bude navigace pro všechny jasná. Po představení všech sponzorů a podporovatelů nám starosta Zoniany popřál hodně štěstí a my jsme se mohli vrátit ven popíjet rakiji. To je ta pravá předzávodní výživa a odpočinek 😀

Pierra Creta 2026 – „Závod“

To poslední, co jsme chtěli, bylo zmeškat start závodu Pierra Creta 2026. Ano, měli jsme zpoždění, ale stále jsme doufali ve start v „řeckém“ stylu. Na Psiloritis jsme dorazili téměř jako poslední. Místo konání bylo plné lidí, chata Mygeros byla vyzdobena vlajkami různých národů. Pokud jsme počítali správně, bylo tam alespoň 15 vlajek. Je neuvěřitelné, jak mezinárodní tento závod je a jak velký má dosah. Celkem se ho zúčastnilo kolem 230 závodníků!

Když jsme dorazili na místo na úpatí hory Psiloritis, docela mě překvapilo, že závodní užovky používá jen velmi málo lidí. Většina má lyže o šířce 85 mm a více. Spousta lidí také startuje se splitboardem. Do závodu se dalo startovat ve dvou trasách. Trasa A měla převýšení celých 1600 metrů a trasa B asi 900 metrů. Prostoru tedy bylo dost pro všechny.

Nikdo neví, co se stalo, ale z nějakého důvodu se start závodu naštěstí pro nás trochu opozdil. Podle výrazů organizátorů to nevypadalo na pouhé zpoždění, ale ať už šlo o jakýkoli problém, podařilo se jim ho vyřešit. Brzy jsme tedy prošli kontrolou lavinových přístrojů a za chvíli jsme už stáli ve startovním koridoru.

3-2-1 a Pierra Creta 2026 odstartovala!

Samozřejmě jsme se postavili do první řady, abychom byli první alespoň na té první fotce. Po proslovu „lyžařského“ kněze jsme dostali požehnání k odstartování. Netrvalo to dlouho a ozvalo se: „3-2-1-start!“ Ok, Vamos! První úsek je náš známý výstup ke sněhové linii. Vystřelili jsme ze startovního koridoru a všichni čtyři jsme se dostali do čela. Ještě uprostřed stoupání po sněhu jsem vedl závod. Říkal jsem si: „Jak je tohle možný? Kdy přijde útok?“

Vidím, že Jakub, Jiří a Stefan jsou pořád za mnou. To je ale překvapení. Zatím se moc nesnažím, abych si šetřil síly na další stoupání. Na prvním depu na sněhové hranici nás dohání německá skupina a na sněhu se ujímá vedení na Pierra Creta 2026. Pokračujeme dál a já vedu své kluky těsně za patkami až k druhému depu na kopci. Tam jsme všichni stále v TOP 3. Nechávám Jakuba a Jiřího, ať jdou a honí první dvojici.

Při sjezdu hlasitě křičím. Je to tak úžasný pocit! Podle Stravy jsem letěl rychlostí 69 km/h ve freeridu! Bohužel v momentě, kdy jsem dorazil do dolního depa před prvním stoupáním, ubyli kluci a vedoucí skupina ve výstupu. Předběhl nás také italský otec se synem. Ve druhém stoupání cítím, že Štefan nemá svůj nejlepší den, ale bojujeme dál.

Úchvatný hřeben pohoří Psiloritis a hora Ida (2 456 m)

Další krásný sestup, při kterém přeskakujeme hromady kamenů a balvanů, nás dovede k poslednímu depu před výstupem na hřeben Psiloritis. Právě tady se trasa A setkává se skupinou B. Předběhnout některé z nich dá trochu námahy, ale brzy se zase můžeme jet ve svém tempu. Je jasné, že musíme něco udělat. Vytahuji lano z batohu a připínám Stefana na lano.

I když jedeme na plný plyn a nemám ani chvilku na vydechnutí, neustále se s kluky v růžových Dynafitech předháníme až k hřebenu Psiloritis. Bohužel uprostřed toho všeho není čas ani na Rakomelo, které nám Simula na jednom místě nabízí. Promiň, miláčku, dáme si ho až v cíli 😀

Krátký sjezd na stoupacích pásích byl otravný a Manuel s Jakobem nám tu pořádně natrhli zadky. Až k hoře Ida se nám ještě podařilo udržet vedení, ale na vrcholu nás předběhli a zazvonili na zvonek dřív než my. Když se ohlédnu, nikdo za námi není kam až oko dohlédne. Takže jedno rakomelo na vrcholu byla pro mě skvělá volba.

Sjezd byl z hlediska orientace trochu náročný. Hustá mlha nám nedovolila jet rdýku a na posledním sjezdu jsme rozhodně ztratili spoustu času. Najednou, na posledním přechodu u sněhové hranice, kde jsme měli nést lyže zpět do cíle, se do čela dostal Stefan. Aha, takže mu to nestačilo? To si zapamatuju! Běh mezi kameny a bodláky nás přivedl zpět do cíle na 5. místě s časem 2 h 22 min 28 s.

Pivo, hudba a tanec

Dokončit závod je vždycky skvělý pocit. Ale tady je to ještě lepší. Odpočívat na slunci s místním pivem Pierra Creata 2026 je prostě paráda. Párty ještě nezačala, ale já už se cítím, jako bych na ní byl. Řecký bylinkový čaj smíchaný s rakií a pivem je skvělý regenerační nápoj.

Dalším skvělým zážitkem byl řecký hudebník, který na bouzouki hlasitě hrál po celém parkovišti v Mygerosu. Všichni lidé tančili a skvěle se bavili. Bylo to tak hustý že to přilákalo i některé tanečníky z údolí, kteří v Mygerosu předvedli tradiční řecké tance.

Hlad se pomalu ozýval, tak jsme se rozhodli zajet zpátky do Anogeie, abychom si trochu užili kavárnu Mixalos s číšnicí a rakií. Mám pocit, že na každou otázku na Krétě existuje odpověď. A tou odpovědí je rakia. Stejně jako v České republice je odpovědí pivo. Už se tu cítím jako doma. Oni mají trochu sněhu, my máme trochu sněhu. Kréťané lyžují na kamenech, my lyžujeme na kamenech. Oni pijí tvrdě, my pijeme tvrdě. Jaká to soudržnost.

Hodování po závodě – duch Pierra Creta 2026

Ředitel závodu nám řekl, ať moc nejíme, protože večeře bude v 19:00. Všichni jsme dorazili na místo včas, v 19:00. Pak nám ale řekli, že 19:00 znamená podle krétského času 20:00. No jasně, jsme hlupáci, jak jsme mohli přijít tak brzy 😀 Nevadí, v restauraci jsme potkali zajímavé lidi, takže jsme si mohli zkrátit čekání, než se restaurace zaplnila všemi účastníky.

Od roku 2012 se účastním různých závodů ve skialpinismu. Zažil jsem už spoustu afterparty, na které si téměř nevzpomínám, ale tento krétský způsob oslav je jedinečný a má svou vlastní atmosféru. Bohaté šestichodové menu složené z nejrůznějších krétských specialit bylo jen úvodem. Až po jídle začala ta pravá zábava.

Koho tady zajímá vyhlášení výsledků a pódium? Koho zajímají časy a umístění? Pierra Creta 2026 je především o přátelství, sounáležitosti a kamarádství. Tato akce je prostě velkou událostí pro otevřené lidi, kteří milují lyžování a horolezectví, ať už na jakékoli úrovni. Můžeme tu vidět mladé rakety. Lidi středního věku, kteří hledají jedinečný zážitek, a veterány, jak všichni společně tančí a baví se celou noc, jako by se čas zastavil. Pierra Creta 2026 je uzavřená společnost lidí bláznivých do lyžování.

Závěr

Žádný závěr zde není. Tato dojemná akce si rozhodně zaslouží, aby si zachovala svůj jedinečný duch. A já jen doufám, že v organizačním týmu zůstanou nadšení lidé. Právě oni tvoří jádro týmu, bez něhož by tato akce nebyla taková, jaká je. Doufám jen, že se za dva roky, v roce 2028, všichni znovu setkáme ve stejné atmosféře, jaká panovala letos. Děkuji celému týmu Pierra Creta 2026, že to pro nás všechny umožnil. Jste skuteční hrdinové závodu!